Svět plný kategorií...
Také se někdy zamýšlíte nad tím, jak moc jsme nuceni všechny věci, události, lidi řadit do kategorií? Že ne?! Já nad tím poslední dobou přemýšlím velmi často. Kategorizace je nám sice naprosto přirozená, protože už od té doby, co se narodíme, řadíme vše do skupin a i sami jsme někam zaškatulkováni. Dnes ale chci upozornit na to, jak může mít určitý druh kategorizace špatný vliv zejména na lidskou psychiku.
Na značkování všeho druhu narážíme na každém kroku. Ve škole, mezi přáteli, v rodinném kruhu, na internetu, v televizi, na ulici, v metru, v obchodech...Kategorizace má spoustu podob a každá má na člověka jiný vliv.
1. Běžná
Do této skupiny patří kategorizace, která je všem lidem na světě dobře známá. Do skupin rozlišujeme předměty se společnou vlastností-oblečení, zelenina, tekutiny, elektronika,... Nálepku věcem v tomto případě dáváme opravdu dle objektivních vlastností, a proto tento druh nemá téměř žádné negativní důsledky.
2. Černo-bílá
Zvláštní název co?! Sem řadím případy, kdy jsme nuceni dělit věci na to Nejlepší/Nejhorší.
Můžu na vás mít pár otázek? Jaké je vaše NEJoblíbenější zvíře? NEJoblíbenější kniha? NEJvětší životní cíl? Jaký je váš NEJlepší přítel? Jaký je váš NEJhorší zážitek? Upřímně, kolikrát jste se s touto otázkou setkali? Odpověděl někdo nikdy? Asi ne...
Říkáte si, co je na tom špatně, říct co miluji, nebo nesnáším? V podstatě věci vlastně nic...jenže!
Často jsme okolnostmi vyloženě nuceni vybrat si něco, co je pro nás ,,nejlepší". Někdy je opravdu jednoduché se rozhodnout, co chceme. Na druhou stranu existují případy, kdy prostě třeba máme rádi příliš mnoho věcí a jak se pak teda rozhodnout?!
Teď vám chci říct část mého příběhu. Na první pohled se může zdát, že o nic nejde. Vlastně ne... Ale už od mala jsem usilovně přemýšlela nad tím, proč jsme nuceni používat superlativa a řadit vše do kolonky nejlepší, nebo nejhorší. Patřila jsem totiž mezi ty, kdo měli rádi velké množství věcí a bylo těžké říci, co je to nej. Ve školních lavicích jsem často slýchávala otázku: ,, Kdo je tvoje nejlepší kamarádka?" Ať to byla otázka v angličtině, v češtině, němčině, nebo teď v čínštině, nikdy jsem nevěděla (nevím) odpověď. Jedním z důvodů může být to, že tolik přátel nemám. Dobře...Nemám tolik kamarádek, jako některé mé vrstevnice, ale pořád jich mám hodně. Já spíš nechápala, jak si mám vybrat tu nej, když s jednou se ráda směju, s druhou tancuju, se třetí řeším důvěrné věci a se čtvrtou něco podnikáme. Jak poznám tu nejlepší?! Že mi kupuje nejlepší dárky, že je se mnou hodně času, že mi dá vždy za pravdu? Neuměla jsem se prostě rozhodnout...Ale taky proč?! Proč bych musela někomu dávat tu nálepku? Do teď mám skvělé kamarádky, ale o žádné si netroufám říci, že je ta nejlepší. Každou mám ráda pro něco jiného. Vlastně jsem ani neměla tu potřebu označovat někoho za toho nejlepšího. A vlastně ji nemám ani doteď...Ať je to s čímkoliv.
Je spousta lidí, filmů, interpretů, které mám ráda, ale abych vám teď řekla, jakou kapelu mám nejradši, když každou někdy jindy, nebo nedej bože, abyste se mě zeptali na mou nejoblíbenější barvu?! Miluju všechny barvy a opravdu vám neřeknu, která u mě vede. Když jsem byla jako dítě, vždy mi připadalo absurdní, jak se třeba babičky snažily předhánět, kdo bude ta nejlepší. Někdy se i nenápadně ptaly: Kdo líp vaří? Kdo vymýšlí lepší plány? Já si vždycky připadala blbě, že neumím odpovědět. Prostě je všechny miluji stejně. Také jsem nechtěla, aby se jedna z nich třeba urazila, když bych označila někoho jiného.
Velký problém je to, když chceme být těmi nejlepšími, ale nedaří se nám to. Vlastně můžeme mluvit i o strachu z neúspěchu, o kterém se zmiňuji v jiném článku této rubriky: Strachy-1. část... Tak se na něj mrknětě.
Za poslední roky, jsem se odnaučila lidi kategorizovat do kolonky NEJ, ať do té kladné, nebo záporné. Protože mně samotné je mnohem lépe, když nemusím tato rozhodnutí dělat, protože nejsou jednoduché a hlavně nic není jen černé a bílé. Každá věc, člověk, událost má spoustu kladných a skvělých věcí, ale stejně tak i těch záporných.
3. ,,Dokonalá"
Pokud může některý z typů kategorizování člověku opravdu ublížit, je to právě tento. Dokáže totiž člověka zranit hned několika způsoby.
Zejména v dnešní době se s tímto druhem setkáváme na denní bázi. Kdo z vás nemá instagram? Myslím si, že se v dnešní době skoro nikdo takový v našem věku už nenajde. A právě na instagramu narazíme na kategorizaci tohoto typu. Jedná se o rozřazování lidí do skupinek pouze podle fotky, nebo krátkého komentáře.
Narážíme na spoustu ,,dokonalých" snímků, krásných modelek, výborných fotografů, zpěváků,... Každý chce být ten nejlepší. Jenže, co když není? Nebo se tak alespoň necítí? Upadá pak často do depek a snaží se různými způsoby dokonalosti dosáhnout. Prostě chce mít také nálepku NEJKRÁSNĚJŠÍ, NEJHUBENĚJŠÍ, S NEJKRÁSNĚJŠÍMA FOTKAMA, TEN S NEJVÍCE SLEDUJÍCÍMA. Protože na to se v dnešní době hraje...Na ty NEJvětší dosahy. Jenže...dosáhneme pak spokojenosti? Ne.
Škola. Pro mnoho z vás relativně poklidné místo, vlastně i pro mě. Ale zároveň je to prostor, kde se kategorizace praktikuje opravdu ve velkém. Ten NEJchytřejší ve třídě, NEJlepší ve školní olympiádě, NEJlepší sportovec, TI z vyznamenáním, TI s kázeňským postihem, TI se značkovým oblečením, TI s brejlema, TI tlustí...Mohla bych pokračovat snad do nekonečna. Kdo z vás se někdy necítíl ve škole mizerně z toho, že nebyl ten nejlepší, nebo že ho někdo nějak hanlivě označil?! Já mnohokrát. Někdy jsem i odcházela s brekem, protože já jsem patřila do skupiny TA TLUSTÁ ŠPRTKA S BREJLEMA A NAKONEC I S VELKÝMA PRSAMA A BEĎARAMA. Tahle nálepka se semnou táhla hodně dlouho. Dokonce i teď mě někteří spolužáci ze základky vnímají tímto způsobem a to si myslím, že už téměř do žádné z těchto kategorií nepatřím. Vlastně se tak někdy vnímám i já. Protože mi to bylo tolikrát opakováno, až jsem tomu začala věřit... A to není správně.
S vyjmenováváním různých případů bych mohla pokračovat snad do nekonečna...
Chápete to, jakou moc má lidské slovo a to, že někoho za něco označíme? Já na sebe pořád koukám jako tu holku ze základky, ikdyž je pravda, že jsem se přes to z hodně velké části přenesla, ale přeci jen to byla věc, která mě zásahla hodně. Proto bych chtěla říct. Neznačkujme se více než je nutné. Nesnažme se zapadnout do nějaké skupiny jen proto, že ji považujeme za tu nejlepší. Užívejme si, že každý jsme originál! Každý z nás je totiž dokonalý, jen po svém.
Co si o tomto tématu myslíte vy? Souhlasíte semnou, nebo máte třeba odlišný názor? Napište mi :)
Mějte se krásně,
Ahoj.
Vaše Ela
